140. Technologie chovu jeseterů

D. Gela, M. Kahanec, M. Buřič

Akvakultura je všeobecně definována jako chov vodních organizmů 
ve  sladkých, brakických a  slaných vodách (Bardach a  kol., 1972), zahrnující 
ryby, měkkýše, korýše a vodní rostliny, kde výroba je podpořena určitou formou 
vlivu na  zvýšení produkce, jako například obsádkou, krmením, ochranou 
vůči predátorům (Muir, 1990; Pullin, 1993). První akvakulturní chovy jsou 
zaznamenány již v antice (Bardach a kol., 1972), ale až v posledních desítkách 
let nastává jejich celosvětový rozvoj (Conte, 1996). Akvakulturu ryb lze dle 
produkce obecně klasifikovat na tři základní typy (Milstein, 1992; Pullin,1993):
a) Extenzivní akvakulturu s relativně nízkou produkcí bez krmení obsádek, 
které jsou závislé pouze na přirozené potravě a její případné podpoře.
b) Semi-intenzivní akvakulturu, kde přirozená produkce může být 
podpořena limitovaným množstvím organického anebo anorganického 
hnojení se současným přikrmením obsádek vhodným krmivem.
c) Intenzivní akvakulturu s relativně hustou obsádkou ryb, kdy produkce je 
zcela závislá na množství a kvalitě předkládaného krmiva a na fyzikálně-chemických vlastnostech vodního prostředí, které lze více či méně 
ovlivnit dle požadavků chovatele. Tento způsob výroby má nejvyšší 
úroveň produkce, ale také nejvyšší náklady na provoz.